Správa hudebních autorských práv na YouTube

Nárokování vlastnictví

Před pár desítkami let si lidé navzájem půjčovali oblíbenou hudbu na kazetách. Dnes se sdílení a oceňování hudby odehrává především na internetu. Tisíce hudebních vydavatelství a držitelů autorských práv mají s YouTube uzavřeny licenční smlouvy, které nezakazují vytváření fanouškovských videí, ale naopak je využívají jako zdroj tržeb. Držitelé práv dnes často uznávají, že záznamy koncertů a remixy nahrané na internet fanoušky představují poctu autorům, a proto je vítají. Zároveň vidí, že obsah nahraný fanoušky může fungovat jako propagace a dokáže podpořit prodej.

To vše je možné především díky automatizaci správy autorských práv v systému Content ID. Když fanoušek nahraje na YouTube své video, systém ho porovná s databází děl, která mu poskytli vlastníci obsahu. Když najde shodu, video jménem vlastníka obsahu nárokuje. Tento vlastník pak rozhodne, co se s ním má stát. Pouze půl procenta všech hudebních nároků je podáváno ručně; zbývajících 99,5 % řeší automatický systém, a to s 99,7% přesností. Tržby z obsahu nahraného fanoušky dnes tvoří 50 % všech tržeb hudebního průmyslu na YouTube.

Díky systému Content ID už YouTube vyplatilo hudebnímu průmyslu miliardy dolarů a toto číslo stále meziročně roste. Proto je až překvapující, že některá vydavatelství a interpreti tvrdí, že YouTube na své platformě umožňuje publikování velkého množství nelicencované hudby a připravuje interprety o zasloužené tržby. Ve skutečnosti bere YouTube správu autorských práv velmi vážně a dělá maximum pro to, aby vlastníci práv vydělávali peníze bez ohledu na to, kdo jejich hudbu nahraje. Žádná jiná platforma neposkytuje autorům nejrůznějšího obsahu – velkým i malým – tak vysoké finanční plnění.

Správa hudebních licencí

Přehrávání skladby na YouTube vyžaduje mnoho různých autorských práv a jednotlivá práva často spravují různé strany. Při každém použití skladby musí být platba z YouTube rozdělena mezi desítky vlastníků z různých koutů světa a každý si z ní bere svůj podíl.

Aby hudební průmysl fungoval ve prospěch interpretů, je podle nás důležitý především transparentní přístup. Pojďme se tedy podívat, jaká práva a jací držitelé práv mohou být ve hře.

Práva k hlavní nahrávce

Nahrávací společnost, která vytvořila záznam skladby, obvykle vlastní práva k používání hlavní nahrávky. Kdykoli je ve videu použita hlavní nahrávka, nahrávací společnost získá autorský poplatek za její vlastnictví, o který se podělí s interpretem. Nezřídka se stává, že při správě zvukových nahrávek chráněných autorskými právy spolupracuje více vydavatelství a různá vydavatelství vlastní práva v různých zemích. Vydavatelství ale někdy nemají vlastní kapacitu na doručování nebo správu obsahu na platformě. V takovém případě obvykle spolupracují s agregátorem nebo distributorem.

Práva na veřejnou produkci

Veškerá nahraná hudba (hlavní nahrávky) obsahuje základní hudební dílo (skladbu). Na toto dílo se vztahují různá práva. Pro účely YouTube lze tato práva rozdělit do dvou kategorií: práva na veřejnou produkci a ostatní práva.

Licence k veřejné produkci jsou obvykle spravovány speciálními organizacemi. Tyto organizace dohlížejí na to, aby bary, restaurace, hotely a podobné instituce odváděly poplatky za hudbu, kterou používají ve svých prostorách. Když je skladba streamována na YouTube, tyto organizace vybírají autorské poplatky za veřejnou produkci a distribuují je příslušným autorům a hudebním vydavatelstvím. V zahraničí tuto činnost často provádějí organizace pro kolektivní správu autorských práv. Tyto organizace mají na starost obecné funkce správy práv a často nabízejí paušální licence, které nabyvateli umožňují využívat po smluvenou dobu kompletní katalog dané organizace namísto získávání individuálních licencí pro jednotlivá díla.

Ostatní práva

Ostatní práva ke skladbě obvykle vlastní její vydavatel. Podobně jako u nahrávacích společností někdy vydavatelé nemají kapacitu na to, aby tato práva spravovali sami, a jejich správu tedy raději svěří do rukou většímu subjektu. Tyto subjekty pak často fungují jako agregátor nebo distributor. Znovu platí, že v zahraničí může prodávat nevýhradní licence k používání díla a vybírat a distribuovat autorské poplatky organizace pro kolektivní správu autorských práv.